Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících jsou v poslední době bezpochyby velmi aktuálním tématem a je důležité se o nich bavit a nepřehlížet je, ať už ve škole či v rodině. Vzhledem k tomu, že děti ve školním věku jsou jedním z nejvíce ohrožených jedinců vůbec, stojí za to zabývat se preventivními opatřeními právě již v tomto zranitelném věku a o existenci těchto poruch s dětmi mluvit. V naší populaci nalezneme podle posledních dat 0,5–1,0 % mladých žen a dívek s mentální anorexií. Ve 4–15 % se vyskytuje mentální bulimie, a to nejčastěji u studentek středních a vysokých škol. Je však třeba brát v potaz, že tato čísla rozhodně nebudou konečná, a to zejména vzhledem k množství nediagnostikovaných případů a dalším typům poruch příjmu potravy, které v této statistice nejsou zahrnuté. Reálná prevalence těchto psychických onemocnění tak může být ve skutečnosti mnohem vyšší a i proto bychom měli být obezřetní, zejména u velmi rizikové, dětské populace.
Poruchy příjmu potravy nesmí být tabu
Už dávno neplatí, že mezi znaky poruchy příjmu potravy patří jenom vyhublé tělo a nechuť k jídlu. Naopak, tato skupina psychiatrických poruch zahrnuje mnohem více forem tohoto onemocnění a je dobré mít povědomí alespoň o těch nejznámějších z nich. Za nejčastější důvod poměrně vysoké prevalence těchto poruch je považován takzvaný kult štíhlosti a dokonalosti, se kterým se dnes můžeme setkat už nejen v médiích, ale zejména na sociálních sítích, které se těší velké popularitě mezi čím dál mladšími dětmi. Je normální, že jídlo je spojováno s pocitem uspokojení, sociálními událostmi, odměnou a vyvolává nejen v dětech určité emoce, ale nemělo by být běžné vše v životě podřizovat právě jídlu. Co je velmi důležité, je nebát se s dětmi o těchto tématech otevřeně diskutovat a zdůrazňovat vliv sociálních médií, které nejsou realitou, ale jejím pouhým přikrášlením.
Incidence poruch příjmu potravy se neustále zvyšuje, ačkoliv diagnostika je v tomto ohledu velmi komplikovaná. Také uplnynulá pandemie nově vzniklým a prohlubujícím se případům poruch příjmu potravy velmi nepomohla a již máme k dispozici studie, které toto bohužel potvrzují. Jednou z nich je i novější výzkum skrze fóra, která sdružují mimo jiné diskuze mezi jednotlivce s poruchami příjmu potravy. Výsledkem objektivního šetření je zjištění, že opravdu dochází k navýšení psychické úzkosti v době pandemie, poruchám stravování a negativnímu vnímání těla mezi postiženými jedinci. Je však zjevné, že k finálním závěrům je zapotřebí dalších studií.
U mnoha pacientů se tyto poruchy vyskytují jen s některými příznaky a tak nelze s jistotou říct, kolik případů mezi mladými reálně existuje. K výzkumu se nejčastěji využívá dotazníkové šetření obohacené o řízený rozhovor s odborníkem, kdy se snažíme odhalit právě schopnost zdravého přístupu k jídelním návykům. Z výzkumů však vyplývá, že v posledních letech se např. výskyt mentální anorexie několikrát znásobil a je zcela jisté, že velkou roli v tom hraje sociální a kulturní tlak, které oslabují sebedůvěru již od útlého věku a podporují až nepřirozený zájem o dokonalý vzhled a a kontrolu tělesné hmotnosti přibližující se ideálu dnešní krásy. Nejčastěji se poruchy příjmu potravy vyskytují u žen a dospívajících dívek, nicméně čím dál častěji se s nimi můžeme setkat také u mužské populace.
Co řadíme mezi poruchy příjmu potravy?
Dříve jsme si pod pojmem poruchy příjmu potravy dokázali představit zejména dvě onemocnění, mentální anorexii a bulimii. Od 20. století však postupně docházelo k velkému rozvoji výzkumu kolem jednotlivých charakterů onemocnění, jejich projevů i léčby a dnes už víme, že anorexií a bulimií to zdaleka nekončí. Dnes do stejné kategorie řadíme další, dosud nepopsaná onemocnění, která vykazují základní rysy poruch příjmu potravy, ale svými projevy se často liší.
Jaké to například jsou?
Kromě již zmiňované mentální bulimie a mentální anorexie můžeme mezi poruchy příjmu potravy zařadit také dnes již poměrně známou a často se vyskytující orthorexii, kterou si můžeme vysvětlit jako patologickou posedlost zdravým jídlem. Dále je to např. záchvatovité přejídání, u kterého je typické nepřiměřeně velké množství snědeného jídla, které je zároveň provázeno ztrátou sebekontroly nad tímto jednáním. Odnoží záchvatovitého přejídání je tzv. noční přejídání, které se od prvního typu liší tím, že epizody přichází zejména večer či v noci a jsou doprovázena nespavostí či nechutenstvím po ránu. Mezi méně známá onemocnění charakteru poruch příjmu potravy patří dále například drunkorexie, která byla zaznamenána zejména u mládeže v USA. Dochází při ní k záměrnému omezování příjmu potravy tak, aby ušetřená energie mohla být využita k příjmu alkoholu. Další méně známou poruchou je takzvaná bigorexie, která se častěji vyskytuje u mužů a je definována jako posedlost vlastním vzhledem a množstvím svalové hmoty, ve snaze dosáhnout co největší fyzické zdatnosti.
Mezi méně známá onemocnění tohoto rázu byla dále popsána diabulimie, která je charakterizována jako spojení bulimie s diabetem I. typu. Člověk postižený touto poruchou schválně manipuluje s inzulinem tak, aby se sacharidy nevstřebaly do buněk a ovlivňuje tak svoji tělesnou hmotnost. Tento způsob manipulace glykémie je však velmi nebezpečný a může být v některých případech až život ohrožující. Velkým problémem všech těchto poruch zůstává, že se mohou vyskytovat zároveň a prolínat se na různých úrovních. Tento fakt dále ztěžuje možnost správné diagnostiky daného onemocnění a také správnost způsobu léčby, která se od toho odvíjí.
Jak poruchám příjmu potravy předcházet a jak je léčit?
Prevence těchto závažných psychiatrických onemocnění již od dětského věku je velmi důležitá a je třeba si uvědomit, že kritéria pro diagnostiku těchto poruch u dětí mohou být odlišná. Je to zejména z toho důvodu, že u dětí veškeré úbytky váhy bývají považovány za patologické a často si také děti neumí přiznat a správně pojmenovat svůj strach z jídla a jeho příčinu. U dětí totiž primárně nemusí jít o poruchu příjmu potravy způsobenou posedlostí vlastním tělem, ale může se jednat o jiné funkční onemocnění které stěžuje dítěti příjem potravy. Diagnóza PPP u dětí je tak často velmi komplikovaná a provázena nejasnostmi. Dále je třeba si uvědomit, že poruchy příjmu potravy u dětí mohou mít odlišný charakter a zahrnují více druhů onemocnění. Problémem také zůstává, že vzniklé poruchy organismu způsobené těmito onemocněními jsou u dospělých většinou vratné, kdežto u dětí mohou mít fatální a nevratné následky.
Pro posouzení adekvátní hmotnosti vzhledem k výšce a věku dítěte se nevyužívá jako u dospělých BMI, nýbrž percentilové grafy. Způsobů léčby těchto onemocnění známe hned několik, ale pokud pacienti nespolupracují, dá se říct, že je šance na vyléčení tohoto psychického onemocnění velmi nízká. S daným jedincem je potřeba o problému mluvit, ale zároveň se nesnažit vyvíjet příliš velký nátlak. Uvědomění si problému a závažnosti situace je to nejdůležitější, co bychom se měli snažit v postiženém vyvolat.
Metody léčby poruch příjmu potravy v České republice
Dále už však existují speciální metody pro práci s těmito pacienty a ve správnou chvíli bychom měli přenechat práci odborníkům. Často je vyžadována péče multidisciplinárního týmu, kam spadá lékař - psychiatr, někdy gastroenterolog či endokrinolog, dále psycholog a nutriční terapeut. Role každého z těchto odborníků v týmu je nenahraditelná a neměli bychom se snažit někoho léčit jen laickými “babskými” radami. V České republice se poruchy příjmu potravy léčí jak ambulantně a v denních stacionářích, tak v závažnějších případech i hospitalizací. Dále je možnost i takzvaných rodinných terapií, individuální terapie, psychoedukace a návod ke svépomoci nebo kognitivně-behaviorální terapie, která se jeví v posledních letech jako velmi účinná. Mezi další léčebné postupy patří i interpersonální terapie, psychodynamická terapie a v některých případech i podpůrná farmakoterapie. Je potřeba zvážit, jaká léčba je pro daný konkrétní případ vhodná, aby nedošlo k případnému prohloubení problému.
Postižené osoby si svůj problém často nedokáží přiznat ani v průběhu léčby, ačkoliv své okolí přesvědčují o opaku a daří se jim to. Manipulativní chování je při PPP velmi časté a měli bychom být v těchto případech velmi obezřetní. V rámci základních a středních škol bychom se měli snažit co nejvíce podporovat osvětu v tomto ohledu a nebát se o daných tématech mluvit nahlas. Výuka zdravého životního stylu je ve školách čím dál častější a z hlediska prevence nesmírně důležitá, avšak dle názoru mnoha odborníků stále nedostatečná. Minimální preventivní program, který se zabývá všemi rizikovými oblastmi chování, si každá škola sestavuje dle potřeb, je sestavován školním metodikem prevence a kontrolován Českou školní inspekcí. Právě na tyto záležitosti by se v rámci škol měl klást větší důraz a děti by ze školy měly odcházet se znalostí této problematiky více než doposud. V programu Nestlé pro zdraví dětí této tematice věnujeme celý výukový modul "Rizika nevhodného stravování", kde kromě, lektorských aktivit na školách, jsou veškeré výukové materiály školám k dispozici ke stažení zdarma.
Mezi největší specializované organizace dále patří např. občanské sdružení Anabell, což je nezisková organizace podílející se na celorepublikové osvětové kampani v oblasti poruch příjmu potravy. Pokud si nevíte rady, na koho se obrátit z hlediska této problematiky, centrum Anabell nabízí zdarma krizovou linku a dále psychologické poradenství v osobní i internetové sféře. Poruchy příjmu potravy by se neměly brát na lehkou míru a závažnost této problematiky je potřeba šířit jak v pedagogickém tak rodinném kruhu dítěte.
Autor: Mgr. Sandra Figalová
Zdroje:
KRCH, František David. 2005. Poruchy příjmu potravy. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0840-x.
PAPEŽOVÁ, Hana, ed. Spektrum poruch příjmu potravy: interdisciplinární přístup. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2425-6.
McGREGOR, Renee. 2019. Ortorexie: posedlost zdravou stravou. Přeložil Dana BALATKOVÁ. Praha: Dobrovský. Knihy Omega. ISBN 978-80-7390-968-0.
COOPER, Peter J. 2014. Bulimie a záchvatovité přejídání: jak je překonat. Praha: Portál. Rádci pro zdraví. ISBN 978-80-262-0706-1.
PROCHÁZKOVÁ, Lenka a Jana SLADKÁ-ŠEVČÍKOVÁ. 2017. Poruchy příjmu potravy: odpovědi na otázky, na které jste se báli zeptat. Praha: Pasparta. ISBN 978-80-88163-46-6.
Materiál pro tvorbu minimálního preventivního programu. Praha: Pražské centrum primární prevence, 2010. 21 s. Dostupné z: <https://www.msmt.cz/>
